Kamča byla letos na ženské trati Velké Kunratické nasazená na start hned vedle Pavly Zahálkové a jejich ostrý souboj jí pomohl k jejímu dosud nejlepšímu času na této trati. A nejen to, její čas stačil kromě Pavly i na talentovanou 19-letou Moiru Stewartovou. Kamča se tak podruhé v historii postavila na nejvyšší stupínek na ženské trati na 1300m a z tohoto vítězství měla obrovskou radost.
Letošní výsledek 1./2. je vůbec v sérii velmi pěkný výsledků: loni 3./2., předloni 1./1., předpředloni 3./3. (po narození Majdy) a předtím 2./1.
Letošní výsledek 1./2. je vůbec v sérii velmi pěkný výsledků: loni 3./2., předloni 1./1., předpředloni 3./3. (po narození Majdy) a předtím 2./1.
| Pikantní je srovnání mezi 4. a 6. místem - Ivanu Sekyrovou a Barboru Havlíčkovou mezi sebou dělí 29 let! |
Na vložené trati přes Hrádek byla Kamča
stříbrná. Pavla Schorná běžela výborně a o tři vteřiny překonala
Kamči traťový rekord z roku 2012. Jelikož to zatím vypadá, že ženská trať
přes Hrádek se příští rok zruší, Pavla s Kamčou pravděpodobně zůstanou jedinými dvěmi závodnicemi
s časy pod 14 minut.
Jinak ohledně Velké Kunratické se vedou hodně dlouhé diskuse o tom, jak si poradit s převisem poptávky a co dělat s rozdíly mezi pohlavími. Odpověď na druhou otázku se mi jeví poměrně jasná - ve 21. století dělat rozdíly mezi ženami a muži má smysl jen u fyzicky velmi náročných disciplín. Pokud lze mít podobnou náročnost pro ženy, nemá smysl mezi pohlavími rozlišovat.
Odpověď na první otázku je mnohem náročnější a záleží zejména na tom, co si pořadatelé od závodu slibují. V této chvíli závod kombinuje společenské setkání skupinek přátel s reálným závodem pro českou (zejména vrchařskou) špičku, k tomu se mluví o srovnání různých disciplín, o závodu pro hobíky a v propagaci je i trochu sentimentu 80. let, kdy šlo o masovou akci s ohromnou popularitou. Mediálně se závod prezentuje rovněž nejasně: jako mix celebrit z jiných sportů s ukázkou, že lze běhat i v 90. letech, přičemž elitní aspekt je na vedlejší koleji.
Osobně mi přijde nadějný koncept srovnání elitních závodníků z různých disciplín. Tj. neprezentovat jen vysmátého Koháka vedle Hradílka a Knapkové, ale spíše pozvat čisté atlety (Lenka Masná), dále špičkové cyklisty, jezdce na MTBO a samozřejmě i lyžaře a biatlonisty. Jejich srovnání s krosaři, vrchaři a orienťáky by bylo velmi zajímavé. Tím by se mohl posílit i sportovní a marketingový aspekt, což by pořadatelům pomohlo, přičemž by šlo jen o zdůraznění jednoho z tradičních cílů. Závod by pak byl v Čechách originální nejen profilem, ale hlavně i svým obsazením.
Převis bych řešil losem. Přičemž každá disciplína elitních závodníků by měla rezervována nějaký počet míst, dále by elita měla rezervace dle loňských a předloňských výsledků. Koncept veteránů, kteří mají rezervováno čísla předem, by se dal udržet. Namísto losu pro ostatní zájemce (hobíky) lze např. zavést pravidlo, že v sudých letech závodí jen narození ze sudých let a v lichých letech narození z lichých let.
Odpověď na první otázku je mnohem náročnější a záleží zejména na tom, co si pořadatelé od závodu slibují. V této chvíli závod kombinuje společenské setkání skupinek přátel s reálným závodem pro českou (zejména vrchařskou) špičku, k tomu se mluví o srovnání různých disciplín, o závodu pro hobíky a v propagaci je i trochu sentimentu 80. let, kdy šlo o masovou akci s ohromnou popularitou. Mediálně se závod prezentuje rovněž nejasně: jako mix celebrit z jiných sportů s ukázkou, že lze běhat i v 90. letech, přičemž elitní aspekt je na vedlejší koleji.
Osobně mi přijde nadějný koncept srovnání elitních závodníků z různých disciplín. Tj. neprezentovat jen vysmátého Koháka vedle Hradílka a Knapkové, ale spíše pozvat čisté atlety (Lenka Masná), dále špičkové cyklisty, jezdce na MTBO a samozřejmě i lyžaře a biatlonisty. Jejich srovnání s krosaři, vrchaři a orienťáky by bylo velmi zajímavé. Tím by se mohl posílit i sportovní a marketingový aspekt, což by pořadatelům pomohlo, přičemž by šlo jen o zdůraznění jednoho z tradičních cílů. Závod by pak byl v Čechách originální nejen profilem, ale hlavně i svým obsazením.
Převis bych řešil losem. Přičemž každá disciplína elitních závodníků by měla rezervována nějaký počet míst, dále by elita měla rezervace dle loňských a předloňských výsledků. Koncept veteránů, kteří mají rezervováno čísla předem, by se dal udržet. Namísto losu pro ostatní zájemce (hobíky) lze např. zavést pravidlo, že v sudých letech závodí jen narození ze sudých let a v lichých letech narození z lichých let.