středa 22. ledna 2014

Mies vailla menneisyyttä

Fenomenálním rychloklikem se mi v nabitém předvánočním čase podařilo získat online lístky do Dejvického. Tentokrát šlo o Muže bez minulosti od Aki Kaurismäkiho. Po půlroční pauze jsme se jako malé děti těšili na výkony naživo našich oblíbených hvězd ze Čtvrté hvězdy.
Inscenace dozajista získala dotaci od Ministerstva švihlé chůze
Poprvé jsme viděli naživo Táňu Vilhelmovou, která byla výtečná v roli navenek chladné ale uvnitř tepající Finky. I zpěv měla fantastický. Na představení je úžasný rozsah ansámblu - prakticky všichni, co známe z divadla, si něco zahrají, navíc se často zpívá, což je také výborná složka, která finskou látku dělá nosnější pro echt středoevropského diváka (zpívat nenechají - asi pro jistotu - jen hlavního hrdinu Davida Novotného). V mnohém lze srovnat hru s Wanted Welzl (opět David Novotný), kde z jeviště také vane hodně studený vítr; zde je ale tempo rychlejší a děj celkově živější.

Nejsem znalec Finska, ale nemůžu se ubránit dojmu, že ve hře je krásně vidět, kolik finských motivů dokážeme pochopit a osvojit si; toť podobnost malých národů zaměřených na praktičnost vedle velkých sousedů zaměřených na velké činy (a velká selhání).