sobota 28. prosince 2013

Užívejte své dny aneb pour féliciter 2014

Motto do roku 2014: Nemusí pršet, stačí když kape.

pátek 27. prosince 2013

S Járou Hustníkem mimo hustníky

Letos se Jára Hustník rozhodl, že povinných 60 minut svého legendárního Hustníkova zakončení rozdělí na dvě etapy, Chotěboř-Bílek a Bílek-Chotěboř. Pro první etapu byla povolena podpora vláčku ČD, ve kterém se mnozí z nás objevili po hodně dlouhé době. S nostalgií tak mnozí mohli vzpomínat na konec 80. let a na odjezdy vlakem v sobotu ráno o půl šesté do Chrasti na závody Východočeské oblasti.
Malá ochutnávka z Járovy kuchyně
Masový start na ohromné louce připomínal grandiozní štafetové starty. (Nicméně místním koloritem uvozujícím zakončení do správného kontextu byly nedaleké kvokající slepičky.) Obhajoval jsem loňské těsné vítězství, ale letošní kopcovitá trať byla nad mé síly. Navíc Jára Hustník, očekávajíc sněhovou pohromu, nezařadil hustníkové partie, které jsou moji jedinou zbraní. Díky bezhlavému tempu závod tak nakonec připomínal společné dorostenecké tréninky před cca 20 lety, což byl další plusový retro bod navíc.

V dostihu zaslouženě vyhrál Aleš (často běhá nad Chuchlí, takže má adekvátní know-how), druhý Karlos a těsně za mnou doběhl David se svojí přítelkyní, která se tímto výkonem stala Objevem Hustníkova zakončení. Nabízejí se i parádní fotečky.

neděle 15. prosince 2013

Ohlédnutí za K. sezónou

Tradiční sbírka nabízí srovnání o rok, dva, třičtyři zpět

Ohlédnutí za A. sezónou

Na rozdíl od mamky má Alička ocenění z mnoha cenných disciplín - vzorný strávník, mokré vysvědčení, diplom za hezké papání, za jízdu na koni a pro nejmenší horolezkyni

středa 11. prosince 2013

ME v krosu

Poslední týdny před Mistrovstvím Evropy Kamča vyháněla z průdušek zlé duchy spíš než že by ladila formu a odjížděla do Bělehradu jako čistá outsiderka. Naštěstí pro pořadí v týmu se počítaly první 4 ženy, takže nemohla ostatním děvčatům pokazit pořadí týmu.
Každá účast na ME se počítá
Drželi jsme palce na online European Athletics Live TV, která zabezpečila perfektní přenos. Byl to ale souboj Davida s Goliášem (resp. s gazelami).
Gazely vybíhají
Od startu byly instrukce nepřepálit to - ale to nešlo, všechna děvčata letěla jako vítr. Bylo to určitě cenná lekce, tohle je holt jiná liga než Liga SABZO.
Kamča nahání ostatní soupeřky

sobota 7. prosince 2013

Ivánku, kamaráde...

... aneb odposlech rozhovoru naší současné exekutivy:
Jiří Rusnok: Ty vole, teď ještě zase zemřel Mandela.
Vlastimil Picek: No hele, kdo tam pojede?
Jiří Rusnok: No, já doufám, že prezident, ty vole. Já se uplně třepu, abych tam nemusel jet.
Vlastimil Picek: Oni to dělaj tak do těch desíti dnů, většinou.
Jiří Rusnok: Čtrnáctýho v sobotu to je... Teď já mám ještě nejakej oběd, pak máme večeři, takže já, vole, jsem ve strachu, že budu muset ještě jet tam. Vůbec se mi tam nechce. Vůbec. Devatenáctýho mám zase Brusel. A to, vole, ještě nevim, dyť to je dálka jako prase! Já nevim, to bych tam musel nějakou linkou nebo něčim.
Vlastimil Picek: Nee, speciálem.
Jiří Rusnok: Ty vole, ale kdo to zaplatí?
Vlastimil Picek: Já to zaplatim.
Jiří Rusnok: No, rozpočet letos to zvládne... No, hrozný, já doufám, hele, já doufám, že Miloš je nažhavenej, že chce někam jet a že pojede. Oni doktoři mu budou určitě řikat, ať tam nejede.
Vlastimil Picek: Můžeš mi říct, jak vyleze do těch schodů do toho letadla?
Jiří Rusnok: No, já nevim.
Vlastimil Picek: Dyť on má problémy se schodama.
Jan Fischer: To je úplná blbost. Ještě tam bude nějakej průser.
Vlastimil Picek: Hele, nám zrušil cestu do Afghoše dvacátýho a poletí tady?
Jiří Rusnok: No, tak asi nepoletí, tak je to v prdeli.

čtvrtek 5. prosince 2013

Tady pošta. Máme pro Vás balíček.

Potomci Harry Houdiniho sbaleni na cestu
Levná dětská postýlka, výrobce: IKEA

úterý 3. prosince 2013

neděle 24. listopadu 2013

Ohlédnutí za Velkou Kunratickou

První fotomomentka - převozník letos opět chybí
Červené fáborky působí jako červený hadr na býka

sobota 16. listopadu 2013

Mediální sezóna

Kamčina mediální sezóna je letos skrovná, i v posledních dvou reportážích na ČT sport se pouze mihne v několika vteřinách.
Reportáž z finále Salomon Cupu na Motole
Reportáž z Velké Kunratické

neděle 10. listopadu 2013

Velká Kunratická

Na letošní Velké Kunratické Kamča sice neobhájila papírová první místa z loňska, ani se na Hrádku nepřiblížila ke svému loňskému traťovému rekordu, na druhé straně je ale zázrak, že vůbec zůstala v našem rodinném bacilodoupěti stále relativně zdravá a závoduschopná.

I když subjektivní pocit nebyl na startu ani trati nijak perfektní, dosažené časy nejsou až tak vzdálené historii let 2010-2012. Pro srovnání Kamčiny časy na hlavní ženské trati od roku 2010 do roku 2013: 4:52 - 4:57 - 4:52 - 4:55 a na Hrádku: 14:02 - 14:18 - 13:58 - 14:09. (Pro srovnání, z jediné své účasti z roku 1998 mám na Hrádku 14:16.)
Jedna z mála fotek, kde nejsou slintající veteráni (zdroj: bezvabeh.cz)

sobota 9. listopadu 2013

Drak a dračice na Babě

Drak-ještěrka i s ocasem ze sluje vypuštěn
V téhle výšce má drak už velmi pěkný tah na branku
Pro naši dračici Alici je drak sympatický parťák

čtvrtek 7. listopadu 2013

Na Bělehrad!

Cituji zprávu ze zasedání předsednictva ČAS o nominaci na ME v krosu v Bělehradě:
P ČAS schválilo nominaci závodníků na ME v přespolním běhu 2013. ... Ženy: Lucie Sekanová, Květoslava Pecková, Kamila Gregorová, Monika Preibischová, Eva Krchová.
Řečeno totéž slovy klasika:
Včera dopoledne byli chodci na hlavních pražských třídách svědky scény, která krásně mluví o tom, že v této veliké a vážné době i synové našeho národa mohou dáti nejskvělejší příklady věrnosti a oddanosti k trůnu stařičkého mocnáře. Zdá se nám, že se vrátily doby starých Řeků a Římanů, kdy Mucius Scaevola dal se odvésti do boje, nedbaje své upálené ruky. Nejsvětější city a zájmy byly včera krásně demonstrovány mrzákem o berlích, kterého stará matička vezla na vozíku pro nemocné. Tento syn českého národa dobrovolně nedbaje své neduživosti dal se odvésti na vojnu, aby dal svůj život i statky za svého císaře. A jestli jeho volání "Na Bělehrad!" mělo tak živý ohlas v pražských ulicích, jest to jen svědectvím, že Pražané skýtají vzorné příklady lásky k vlasti a k panovnickému domu.

neděle 3. listopadu 2013

Golfové jamky

Letošní finále série od Salomonu bylo na rozdíl od loňska téměř o měsíc později, ale teplota prakticky stejná. Jen letos byl green o dost blátivější a povětří ostřejší. Trochu nám i chyběly hřebíky, které jsme si zapomněli sbalit při odjezdu od babiček.

Zcela zásadní změnou od loňska byla moje účast v kategorii hobíků na trati 4km. Startovali jsme společně s juniorkami a staršími dorostenci. Chvilku se na startu čekalo i Katku Neumannovou, aby jí kameraman stačil zachytit. Na trati jsem neustále bojoval s partou soupeřů,  u kterých nebylo jasné, zda to jsou dorostenci nebo tátové od rodin. Však i mne nakonec v cíli ohlásil Standa Bartůšek jako jednoho z dalších dorostenců... Proto mne příjemně překvapilo, když jsem zjistil, že můj čas 16:34 (8:04, 8:30) stačil na 2. místo. Vyhrál jsem další běžecký pás, čímž se počet vyhraných a nerozdaných pásů, které nám leží ve skříni, ustálilo na čísle šest. Skalp Katky Neumannové také potěšil.
Na startu hlavního závodu nemilosrdná strkanice (foto: STRC)
Kamča se v hlavním závodě takticky držela Pavly Zahálkové v prvních dvou okruzích (7:18, 7:36), aby se pak nastartovala jak golfový míček a v rozhodujícím třetím okruhu získala náskok, který pak v posledním okruhu úspěšně udržela (7:31, 7:31). V cíli měla ohromnou radost, že se jí běželo svižně i po včerejším krosu.
Šťastné číslo 13 (foto: STRC)
Klobouk dolů před Fredem, který na dvojnásobné trati držel stejné tempo jako já na poloviční a další klobouk dolů před Kejmilem, který porazil např. i Evu Skalníkovou. O závodě píše běhej.com, bezvaběh.cz a o "mamině Gregorové" píše i STRC.

sobota 2. listopadu 2013

Krosová brambora

Díky absenci na jarní krosovém MČR měla Kamča vůči atletickému svazu morální povinnost zúčastnit se podzimní Velké ceny ACCC v pěkném (a druhý rok již tradičním) krosovém areálu v ČR. Na start se postavila velká jména, od Lucie Sekanové (před třemi týdny v Berlíně 10km za 33:43) po Ivanu Sekyrovou (olympioničku z Londýna) a řadu dalších výborných atletek.

Na rozdíl od loňského MČR v krosu se neběžel celý prudký kopec, o to byl profil vhodnější pro dráhařky a závodnice ze silnice. Kamča ale nastoupila s čistou hlavou. Poté, co se Lucka Sekanová s Květou Peckovou utrhly, nastavila tempo skupině ostatních závodnic. Nakonec ve skupině zůstala jen ona a o 11 let mladší Dianou Mezulianikovou. Finiš byl skvostný na pohled, ale souboj se závodnicí s OR 800m za 2:03 nebyl úplně rovnocenný... Celková brambora (opět brambora!) mezi hodně trénujícími ryzími atletkami je extrémně cenná.
Copak tam asi ta máma má?
Dej to sem, to je moje!

Česká televize

Pokud platíte koncesionářské poplatky, pak doporučuji přečíst si, jak s nimi Česká televize zachází při vysílání "nestranného" zpravodajství.

úterý 29. října 2013

Konec sezóny v chrastecké režii

Víkendový dvojzávod v režii Chrasti byly třešničkou s višničkou na letošním orienťáckém dortíku.

Hlavní sobotní mise na posledním letošním oblastním závodě bylo zazávodit si s Aličkou na trati HDR. Jako ambiciozní rodič jsem Aličku namotivoval tak, že i narvaná do dvou tepláků předvedla ducha pravé závodnice. Odměnou jí byla výhra s těsným náskokem deseti vteřin. Navíc závod měl i výchovný úspěch, jelikož jsme se dohodli, že šlo o poslední závod ve stylu atletiky a od příštího roku začne Alička s mojí pomocí mapovat.

Po rozcvičení v HDR jsem si zazávodil i já. Ve vysočinském terénu byl čas 79 minut na 11,5 km výkon na hranici mých skromných možností a letos jasně nejlepší klasika. Kamča si spíš zaklusala a o pár vteřinek prohrála s Luckou Krafkovou.

V neděli následoval Dušičkový závod,  který nabízel v hlavní kategorii ambiciózní přeběh. S Kamčou jsme usoudili, že necelých 30km je příliš velké riziko a dali si raději umírněnou kategorii II na 12-13km. Na ní byl velmi zajímavý postup K2-K3.
Zdání (postupu zleva) klame
Kamča s Karlosem vyrazili střemhlav údolím s mírným zkrácením přes první ohyb (oranžová). Já jsem vystoupal svah a zvolil levou variantu (červená). Nicméně jsme začal stoupat příliš pozdě a navíc mne údolí potoka donutilo doběhnout téměř až k silnici. I tak můj čas byl prakticky na vteřinu stejný s variantou přes údolí, takže vzhledem k tomu, že jsem pomalejší, muselo jít o něco lepší variantu. Nicméně tichým vítězem se stala pravá (modrá) varianta, kterou zvolila Míša Králová a další dvě závodnice. Byla poměrně přímá, s jen mírným výběhem a rychlým klesáním ke kontrole přímo po silnici. Získaly na ní odhadem 3 minuty náskoku (!).

Oba dny provázely pěkné scenérie a až neuvěřitelné babí léto s teplotami přes 20 stupňů Celsia. (Což sem píšu jen proto, aby mi za pár let při čtení zprávičky mohly vypadnout čelisti údivem.)

pondělí 28. října 2013

Povahové rysy

Když sleduji povolební události ve vítězné straně, nemůžu si nevzpomenout na hodinu češtiny na základní škole, kde jsme rozebírali konkrétní a abstraktní slova. Odpověď spolužáka Zdeňka Kadlece, že "rysy" jsou konkrétní slovo, naší paní učitelku Žandovou nijak neuspokojila: "Kdyby rysy byly vidět, pak by někteří lidé, že Kadleci, museli chodit kanály."

pátek 25. října 2013

Predikce

Je půlhodinka do otevření volebních místností. Jak výsledky odhadují ti, kdo mají přímý ekonomický zájem na co nejpřesnější predikci? (Výpočet očekávaných hodnot zisků stran je pochopitelně s chybou danou tím, že u kanceláří mám pouze 1 až max. 2 realizace distribuční funkce.)


   Tipsport     Chance     Fortuna        Synot
ANO 15,1 14,2 13,4
ČSSD 25,2 26 23,8
KDU 6 6,1 6,3 6,6
KSČM 14,8 15 13,9
ODS 8,2 8,5 8,1
SPOZ 4,3 4,3 4,4
SZ 3,4 3,2 3,7
TOP09 13,6
13,2
Úsvit 5,1 5,3 5,2 5,2

úterý 22. října 2013

Lekce z angličtiny

Vložte čárky, případně i uvozovky a středníky, aby věta měla smysl:
James while John had had had had had had had had had had had a better effect on the teacher.
 Řešení viz Wikipedia.

pondělí 21. října 2013

My jsme jedničky

Alespoň pro nás rozhodně jedničky

Předvolebně dvakrát a dost

Aby byl tento blog vyvážený, musím v rámci kampaně zmínit kromě Andreje Babiše osobnosti i z jiných stran. A vyberu si dvě, které mne dnes nějak zaujaly. První je doc. Luboš Smrčka (pražská dvojka SPOZ), který si na plakátech u svého jména píše VŠE - Oxford. Taková kombinace je až tak dadaistická, že mne donutila zjistit si, jak si pan doc. Smrčka vede ve výzkumu. Za posledních pět let (standardní doba při posuzování výkonu) má spoustu publikací, z toho nicméně jen jednu impaktovanou a k tomu česky, v lokální Politické ekonomii. To opravdu na Oxford nestačí.

Jak si ale pan Smrčka zajistil afiliaci Oxfordu? Po bleskovém hledání na internetu jsem zjistil, že se nějakým způsobem seznámil s Dimitriosem Tsomomocem, kterého zřejmě zaujaly jeho praktické znalosti o české insolvenci z pozice konkurzního správce. Na Oxfordu pobyl několikrát jako návštěvník, nelze dohledat zda několik dní či několik týdnů. Dále se ukázalo, že Dimitrios Tsomomoc aktuálně zaštiťuje jeden z TAČR projektů, což vypadná na běžný obchod reputace za eura. K účasti člověka z Oxfordu lze samozřejmě jen poblahopřát a jen houšť (pokud to není jen klasická potěmkinovská kulisa), nerozumím jen, jak tato historie zakládá afiliaci Oxfordu. Trochu se děsím se reputace českého vysokého školství poté, co oxfordská akademie zjistí, že Oxford funguje v české předvolební kampani. Neblaze mi to připomíná harvardské fondy.

K druhé osobnosti jen drobná noticka. Titulek rozhovoru Vladimíra Špidly pro E15 byl poměrně slibný, těšil jsem se na pronikavou analýzu governance. Namísto toho následovaly trochu mělké krátkodeché úvahy o stranické taktice. Zaujala mne jen následující odpověď:
Co udělá prezident, o tom nemá smysl debatovat. Odpovědnost jakékoli strany je v okamžiku vítězství si s ním racionálně poradit. Když jsme byli malí a hráli kuličky, měli jsme heslo – příroda hraje. Když byl někde v cestě nějaký kamínek, museli jsme s ním počítat. Prezident republiky je součást politické přírody. Musíte si s tím poradit, jako jsme si poradili v těch kuličkách.
K tomu jako game theorist musím dodat, že tato paralela je nepřesná. Krásně přitom ilustruje motivaci v úvodní přednášce z game theory. Optimalizace proti přírodě je problém teorie rozhodování (decision theory), optimalizace proti prezidentovi je problém teorie her (game theory). Rozdíl je v tom, že prezident je strategický a příroda nestrategická. I když příroda je nevyzpytatelná, optimalizace proti strategickému protihráčovi je mnohem složitější a při ní si nevystačíme s nástroji, které platily při odhadování rozložení kamínků na trajektorii klukovských kuliček.

neděle 20. října 2013

Víkend krátkých tratí

Pokud bych měl označit nejzajímavější letošní middlový víkend, byl by to - alespoň pro mne - právě uplynulý víkend. A to šlo jen o oblastní závody, a k tomu na konci sezóny.
Kamenný vrch u Malých Kyšic

Sobotní středočeský middle proběhl na severním okraji Křivoklátska u Unhoště, kde z cesty vypadá listnatý podzim krásně, ale mimo cestu dubové proutky šlehají závodická stehna o sto šest. Na mapě, která nevypadá vůbec složitě, se nakonec konal zajímavý boj s lesem; prostor byl poměrně nepřehledný, prorostlý a ne úplně snadno zachytitelný. Pro mapaře šlo o výzvu a možná i díky nejasnosti, jak vlastně nastavil metr generalizace, se dalo poměrně dost chybovat. Vrcholem byl pak doběh na kamenitém hřebínku Brdců, kde po vojácích zbyly souvislé linie plotů.
Po třech týdnech opět na Vysokém vrchu
V neděli jsme zavítali na Kost, protože nechat si ujít middle na severní části Kosti by byl zkrátka orienťácký hřích. A volba se jednoznačně vyplatila. Začátek ve skalních blocích spjatým s přeběhem po plotnách byl přímo labužnický, střední část nabídla tradiční spolehlivou Kost a na závěr opět orientace v rozsypaných černých kaňkách. Víkend jsme zakončili opékáním buřtíků na Valečově.
Na 1:7500 poměrně přehledné, na desítce o kus horší čitelnost
Tomuhle víkendu dávám jedničku s hvězdičkou a mašličkou.

čtvrtek 17. října 2013

Andrej Babiš má intuici (anebo je čaroděj)

Normálně na cestě do práce vystupuji na Můstku. Dneska se ale dost rozpršelo a tak volím variatu s kratší cestou ulicemi a výstupem na Muzeu. Díky téhle shodě okolností potkávám Andreje Babiše. Kráčím v ošoupaných botách, olezlé bundičce a s nepřítomným výrazem, v tom mne on zahlédne a hned ve vteřině: "Tady máte koblihu, šéfe." 

Zůstal jsem úplně zkoprnělý - jak dokázal navzdory mému maskování za vteřinu odhalit, že něčemu šéfuji? Andrej Babiš má intuici. Nebo informace od tajných služeb. Anebo je to čaroděj.

úterý 15. října 2013

Petřín

Kamčina podzimní krosová smršť má letos spíše skromné parametry. Není tolik času a zkombinovat odpolední závody s odpoledními dětskými kroužky je občas neřešitelný optimalizační problém. Navíc skončil pražský akademický pohár, tudíž je o maličko motivace méně.

Výjimkou je ale běh na Petřín. Objektivně vzato jde o nejatraktivnější lokalitu celé série, subjektivně vzato je to i nejhezčí příklad ryze městského krosu. Letošní parádní výhledy na klokotající město kazil jen souvislý déšť, který začal těsně před startem a kropil po dobu celého závodu.

V ženách se na rozdíl od předchozích ročníků od začátku běželo překvapivě velmi svižně. Až v druhé polovině se Kamče podařilo odpoutat se od pronásledovatelek. Její čas 16:06 byl skoro o minutu lepší než čas 2. Dany Šatrové, vítězky MČR v běhu do schodů. (Pro srovnání - loni za 15:56, předloni chvilku po porodu za 17:18.) A pocity? Trošku vydřené vítězství, ale vzhledem k tomu dešti velmi pěkný čas. 
Kvalita foteček odpovídá kvalitě počasí
Speciálně pro fanoušky našich dětí ještě doporučuji fotečku ratolestí na koloběžkách, k níž autor přidal komentář "prostí občané použili obyčejnější cestování".

neděle 13. října 2013

Šťastný Vilík

Blahopřejeme Karlosovi a Lence Šťastným k Vilémovi (*12.10.2013) a protože se blíží zima, od naší Máji mu posíláme instrukce jak přečkat zimu (aneb díl 37. "Jak Mája s Vilíkem přečkali zimu").

sobota 5. října 2013

Lesní běh Říčany

Další zastávkou v sérii Salomon Trail Running Cupu byly Říčany, největší město na světě, co začíná na Ř. Pestrý lesní okruh se spoustou kratších výběhů, pro ženy navíc jen krátká trať 5,5km. Na účasti bylo trochu znát, že závod konkuroval bavlnářské orgii na Ladronce. Je možná trochu škoda, že se série před hobíky prezentuje jako "extrémní a drsný seriál", protože extrémní rozhodně není a drsný snad jen co by se za nehet vešlo.
Aličce stydlivce se nechtělo na vyhlášení
V ženách se běžel velmi vyrovnaný závod, kdy trio doběhlo v 10 vteřinách; všechny v mnohem lepším čase než loňský traťový rekord Radky Churáňové. Za nimi s větším odstupem Eva Skalníková, která se letos vrací k vrcholovému běhání. Kamča neměla fyzicky svůj den a ve vedoucí trojici tahala za nejkratší konec. 

Nakonec se zopakovalo pořadí z úvodního závodu v Boskovicích: 1. Pavla, 2. Pavla a 3. Kamča. Pouze Pavlu Schornou na nejvyšším stupni vystřídala Pavla Fričková (dříve Havlová). Na závod vyrazil i Fred a se 40. místem (z cca 100) je myslím spokojený. Orienťákům udělal slušnou reklamu Mrazák 2. místem v mužích.

Do finále v Motole je ale co vylepšovat. Na Motol rozhodně doporučuji zajet, je to fantastická trať v golfovém areálu, kudy jsem jako studentík načerno probíhával middle na Cibulce. Po zkušenostech z loňska by to mělo být opravdové finále.

pondělí 30. září 2013

A příště mezi rakváče!

Po 3 letech jsme opět vyrazili na MČR družstva. O pár let starší, o pár dětí zkušenější a o dost méně trénovanější. Komu není v nohách dáno, musí holt zkusit lišáctví a vysokou morálku. Také jsme byli zvědaví, kam půjde výsledkový trend (2006 – 31., 2008 – 31., 2009 – 43., 2010 – 26.)

Vzhledem k tomu, že start byl v 9:00 a do Jablonce bylo třeba se dostat včas, padlo rozhodnutí, že na první dva úseky půjdu já s Kamčou. K  této soupisce (resp. mém nasazení na 1. úsek) jsem předem jasně avizoval: "Přátelé, já vopravdu nevim, já bych vám to neradil... " Špatná prognóza se bohužel vyplnila, zcela tuhý jsem se tratí trápil a navíc jsem spáchal větší chybou paralelním seběhem, který mne stál hodně vrstevnic navíc. 52. místo po 1. úseku a mohutná ztráta byly dost pesimistické.

Poměrně hezká pasáž pro kontaktní závod družstev
Další úsek, toť ale oheň a voda. Kamča jím proletěla jako drak a nejlepším časem (o 1 min před Radku Brožkovou) nás posunula o 24 míst vpřed. (Numerologové, divte se - úplně stejně 24 míst stáhla v roce 2008.) Na 3. kratším úseku předvedl Karlos velmi pěkný výkon; předával Evě, která bojovala a udržela nás těsně nad 40. místem. Následoval Hubánek, který se výborně rozeběhl v druhé půlce a i když nestáhl mnoho v pořadí, stáhl dost časově. Na 6. úseku se parádně předvedla Míša 23. časem. Dokonce zabojovala tak, že jsme jako poslední tým nešli v hromadném ("hamba") startu. Aleš zaběhl také pěkný standard a stáhl 5 míst na konečné 37. místo. O 4 vteřiny jsme těsně nedali Třebíč s Márou Prášilem, o 11 minut chrastecké áčko, zato chrastecké béčko bylo o hodinu za námi.
Vypadá to jako parte, ale ve skutečnosti máme dobrou náladu
Statistika ukazuje, jak máme po 5 letech zázračně vyrovnané úseky (... tedy až na mne):

2013 (v závorce 2008)
Gregor Martin    60:07 (46.41 Gregor Martin)
Gregorová Kamila 43:55 (44.11 Gregorová Kamila)
Šťastný Karel    38:23 (37.49 Král Aleš)
Voborníková Eva  54:11 (52.52 Gregorová Lenka)
Hübner Jan       61:56 (62.00 Král Michal)
Králová Michaela 55:21 (58.33 Králová Michaela)
Král Aleš        53:57 (53.20 Šťastný Karel)


Celkově: řekl bych že úspěch, protože jsme se oddílovému mediánu (31. místo) přiblížili na 3 minuty. Musím si sebekriticky přiznat, že stačilo jen málo, abych byl trochu lépe fit a už by celkové skóre bylo o něčem úplně jiném. Ale shodli jsme se, že letos šlo o poslední dospělácké družstvo a příště už si dáme veterány. A to by mohla být úplně jiná písnička.

Podzimní Křivoklátsko

První zástávkou na sobotní cestě Křivoklátskem byla Unhošť a Běh Neumannovou stezkou. Kamča svůj traťový rekord z roku 2010 nepřekonala, tužší nohy z běhu do schodů jí vyslovily stopku. Dětem se ale závod ohromně líbil, za prvé všechny vyhrály nějakou cenu a za druhé si mohly zacvičit na sokolském náčiní a to bez sokolského drilu. 
Nedivte se, Kamča byla nejprve vyhlášena 6. v absolutním pořadí mužů
Stejně jako v roce 2010 přidávám z webu Sokola Unhošť ještě výňatek z rubriky poezie, tentokrát báseň "Střelená Mařena":

Když jsem se vrátil ze směny,
padl můj zrak na líc Mařeny.
Budila ve mně pochyby,
brousíce kudlu na ryby.

Povídám tiše: „Marie,
proč Ti tvář smutek zalije
sotva že vkročím do dveří
žádajíc chutnou večeři?“

To, co se stalo vzápětí,
nebylo něžné obětí.
Ze zakřiknuté Marie
stala se dravá fůrie.

Bodla mi kudlu do těla
a hystericky ječela:
„Proč bych já smutná nebyla?
Vždyť jsem si vzala debila!“

Druhá zastávka byla jen o pár kilometrů dále. Na přesně dvacet let staré mapě jsme hledali přístup na Vysoký vrch, což je krásný romantický skalnatý vrch, na němž bývalo starověké hradiště z mladší doby bronzové. Na vrcholu se skví konstrukčně jednoduchá, ale půvabná rozhledna s výškou 10m, z níž je výborný výhled do kraje. Využívá perfektně toho, že Vrch je na mírně zaoblené vyvýšenině a že stromy na skále nejsou přerostlé. Podobně jako jinde na Křivoklátsku, i zde je fascinující, že široko daleko jsou lesy a jen samé lesy... jen na horizontu člověk zahlédne vzlétající letadla z Ruzyně a panelová sídliště na západním okraji Prahy. Mohyla na vrcholku je na památku Jana Palacha.
I dětem se zde líbilo
Poté jsme přejeli o pár kilometrů do Lhotky u Berouna, kde je vrch sice o pár desítek metrů níže, ale rozhledna podstatně monumentálnější. Odsud je krásný výhled na lesy, v jejichž stezičkách jsem naběhal několik stovek kilometrů, takže k tomuto místu mám pěkný vztah.
Na podzim je zlatnoucí Křivoklátsko - jak by řekla reklama - k nezaplacení.

neděle 29. září 2013

Ohlédnutí do historie

Když je o malinko lepší běžec seběhnutý o dost lepším mapařem, pak se obvykle v těžším terénu už do cíle nerozdělí. To je statistika, kterou potvrdí i mnoho mistrovství světa, zejména v mužské kategorii na klasice. Proto mne trochu překvapilo, když jsem si na webu Sportcentra Jičín přečetl, že Dana Š. Brožková (ale pane Havlík, takhle se jména neprzní!) byla "rozezlena" na Kamču po finále MČR na klasice. Na trati jsem nebyl, takže nemůžu říct, co přesně se dělo a zprávy z Jičína navíc beru trochu z odstupem (viz opravdová tvář Jičína), ale zde by možná stálo za to připomenout si tři momenty z orienťácké historie. (Bylo by jich více, ale vzal jsem jen ty tématicky nejbližší.)

sobota 28. září 2013

736 schodů

736 schodů je absolutně nejvýše, kam se dá v ČR po schodech dostat. A také příležitost zkusit závod v běhu do schodů. Když už, tak přímo Mistrovství ČR.

O posledním letošním závodu Run Up se Kamča dozvěděla úplně náhodou a jelikož nekolidoval s víkendovými akcemi, rozhodla se výběhu 2x na žižkovskou televizní věž obětovat páteční odpoledne. Reklama na závod byla koneckonců veskrze originální: "..druhá nejošklivější budova světa a Vy ji budete milovat!" Také zvítězila zvědavost na prestižní čtvrť Vinohrad, které nezklamalo - v místních parcích je suverénně nejvíce psích hovínek na metr čtvereční v ČR.
Finálová sestava a doběh na úplný vrchol
První kolo na 576 schodů (bez posledních pater, kde není výtah) vyhrála, ale šlo jen o kvalifikaci, kam většina soupeřek měla jistý postup z předchozích akcí. Druhé kolo na 736 schodů doběhla 4., což bylo trochu zklamání, ale musí přece jen ještě dopilovat techniku - až po závodě zjistila, že většina děvčat používá zábradlí a jde po dvou schodech, její technika byla výběh po jednom schodu. 

Takže další řádka brambor sklizena a do dalšího ročníku velká motivace.

úterý 24. září 2013

Medaile z MČR

Letošní sezóna byla zakončena mistrovstvím na klasice v Rejvíze, ze kterého si Kamča odváží medaili a celkově bramborové místo v Českém poháru (holt bramboráčky jsou jí souzené). Čtvrtá medaile z mistrovství, třetí z klasiky. A určitě ta nejméně zasloužená, protože po sérii chyb Kamču velmi brzy doběhla Dana a už se na trati nedalo nic moc vymyslet.

Průběh trošku připomněl MČR v Blansku v roce 2009. Tam ale Kamča byla doběhnuta až v závěrečné třetině trati. Také byl rozdíl v tom, že tehdy obě vyhrály své skupiny, letos po chybách obě postupovaly z 5. míst.
Zdroj: kade.cz
Jinak k závodu mnoho nemám, sledoval jsem jej zprostředkovaně a až v neděli těsně před koncem mi bylo řečeno, že online mezičasy jsou přece na racom.eu. Zaujalo mne snad jen to, že jedním místem závodnice probíhaly za oba dny 3x, ale to se vzhledem k charakteru mapy dalo čekat. Celkově asi mnohé překvapila middlová stavba a možná i absence motýlka; na diskutovaná specifika mapy se myslím závodníci mají předem připravit tím, že si vyzkouší podobný terén od stejného mapaře.

pondělí 23. září 2013

Vox populi, vox Dei

Nebývalo v našich končinách běžné, aby se prezident republiky účastnil volební kampaně jedné ze stran. Možná i proto plakáty na kandelábrech vyvolávají sklon k lidové tvořivosti. Například dnes jsem si v jedné pražské ulici všiml, jak stačila pouhá dvě písmenka, aby se heslo prezidentovy strany změnilo na "Já dám chlast Zemanovcům, a Vy?"

čtvrtek 19. září 2013

Bramboračka

Moje drahá polovička v poslední době často končí na bramborových místech. I proto byl dobrý nápad vyrazit na Podzimní běh Europlantu, akci známé to bramborářské firmy. Pro 13. ročník byla navíc připravena prémie za překonání traťového rekordu, který Kamča drží z loňského roku. A tohle lákadlo zafungovalo - Kamča svůj rekord překonala o půlminutu a s časem 27:03 (7,5km) byla 4. v celkovém pořadí (tj. včetně mužů). O závodě vyšel i článeček, odkud přebírám fotečku.
Ženu nejvíce potěší květina anebo pytel brambor

pondělí 16. září 2013

Řízené či neřízené losování?

Víkend v Kokořínsku zaujal numericky (až numerologicky), například málokdy se mi stane, že bych oba dny měl zcela stejný čas. I Kamčina kombinace 73 a 37 byla zajímavá. Nejvíce diskuse ale bylo o tom, zda elitní startovka byla částečně řízená či nikoli. Asi nejzajímavější je situace ze sobotní startovky v D21E, kdy se stalo, že všech 5 reprezentantek startovalo ve druhé polovině pole, které čítalo 27 závodnic (tj. od 15. do 27. místa). Pravděpodobnost této události je v případě neřízeného losování menší než 1,6% (tj. cca 1:60), konkrétně (22!13!)/(27!8!).

Pro srovnání: Tipsport např. nabízel sázku 1:20, že po vzoru Vladimíra Mečiara prezident Klaus na rozloučenou zazpívá. Fortuna aktuálně nabízí 1:50 na to, že předčasné volby vyhraje KDU-ČSL a také 1:60 na to, že jediný gól zápasu Plzeň - Manchester City dá M. Bakoš. (Takže až se tak stane, doufejme, že to dotyčný neoslaví podobně jako M. Baroš při oslavě v Hotelu Praha v roce 2007.)

neděle 15. září 2013

Stříbro v Umrlčí rokli

Žebříček A kousek za Mělníkem, k tomu ve skalách a v úplné domácí konkurenci, toť veliké lákadlo. Na druhé straně Kamčina orienťácká příprava je v posledních několika týdnech veskrze sporadická (= žádná), takže její očekávání byla více než skromná.

Sobotní klasika nabídla obíhání po polích a cestách, kdy často rozhodovala špatná volba. Volby byly poměrně překvapivé, mnohdy cestou kolem shromaždiště nebo dokonce i přes shromaždiště. Když člověk cestou na start člověk potkával závodníky volící obíhačku, říkal si, že opravdu není marné startovat pozdě spíš než na začátku. Mne osobně zaujala volba na K11 v H21B, kde jsem levou variantou měl vysoce nadprůměrný 5. nejlepší čas, přičemž na této variantě jsem přebíhal přes shormaždiště a i cílový doběh, cca 30m od komentátora přes spadlé transparenty.
Na sběrce (foto: Kade)
Kamče se bohužel nedařily volby zejména na liché kontroly K3-5-7-9-11. I tak ale zopakovala bramboračku z minulého týdne, což je v konkurenci vytuněných reprezentantech na jednu stranu úspěch, na druhé straně 4. místo nikdy úplně nepotěší.

Nedělní middle měla úplně jiný charakter. Méně převýšení a o to více radosti z pobíhání mezi skalkami. Kamča po pomalejším začátku, kde nabrala na Danu ztrátu 45', v dalším průběhu velmi zrychlila. Celkově pak vyhrála 7 mezičasů. Největší chybu provedla na K13, kde vyběhla špatným údolím a musela se vracet, nicméně minuta ztráty v pořadí nic neznamenala. Celkové 2. místo v elitě je parádní i vzhledem k tomu, že orienťákem stráví ročně odhadem maximálně třetinu času, který mu věnují její největší soupeřky.

čtvrtek 12. září 2013

20 vteřin letošní největší mediální slávy

"Kladenská steeplerka" Kamča se nakonec vskutku mihla v reportáži na ČT sport, kde šla příkladem, jak se má bojovat do posledních metrů. Zařadili ji jako vsuvku mezi Pavla Masláka a Elišku Klučinovou.
Krátký šot na 20 vteřina začíná cca v čase 16:24

pondělí 9. září 2013

Orlický weekend

Uplynulý víkend v Orlických horách a předhůří měl (kromě hrátek dětí a kafe z McCafé) tři hlavní mise.

Mise č. 1. Kamča hodlala v sobotu důstojně doběhnout svůj druhý sprint v sezóně. Po 4 měsících vzala do ruky sprintovou mapu s cílem skončit, kdyby tomu byly rychnovské hvězdy nakloněny, ideálně do 6. místa. Což se povedlo, i když bramborová medaile asi nikdy úplně nepotěší. Na webu je k dispozici trať s mezičasy. Celkové 6. místo v pořadí Sprint Cupu je po nevydařeném MČR sprintu více než příjemné překvapení.

Mise č. 2. Nedělní dopoledne jsem hodlal strávit výběhem ze Sedloňova na Vrchmezí (450 převýšení do 1084 m.n.m-) a hřebenovkou podél hranice s Polskem dále na jih, poté zpět do Sedloňova. Počasí na výlet na 105 minut se více než vyvedlo.
Vrchmezí 1084 (stav 2001)
Mise č. 3. Oddílové povinnosti za AC TEPO Kladno dovedly Kamču na atletické MČR družstev. V televizi při referování o mistrovství o tom sice mlčeli, ale já Vám prozradím, že nejvíce překvapivý drtivý závěr nakonec předvedla právě Kamča. A to na trati steeplu, kde se jakýmsi (mnou nepochopitelným) zázrakem na posledních 200 metrech probojovala o desítky metrů ze 3. místa na 1. místo. Dokonce mohla - a teď se podržte - jedné holčičce dát autogram. Čas 11:04 je o 6 vteřin zlepšený osobák a potěšilo i celkové 6. místo oddílu (z 10), který byl původně dáván na odpis a bojoval o samotnou účast v tomto atletickém finále. Detaily by měly být ve čtvrtek na ČT sport.

Miloš Zeman na kandelábru

Přicházím do práce a hle, před budovou na všech sloupech se skví poštovní známka s Milošem Zemanem. Je to pozoruhodná osobnost - jak jeho příznivci, tak jeho odpůrci by ho nejraději pověsili na sloup.

středa 4. září 2013

Lekce dokonalého PR

Všimněte si posledních zpráv distributora Salomonu v ČR:
  • Tomáš Petreček zdolal vrcholy Gasherbrumu I a II.
  • Výstup Kiliana na Matterhorn za méně než dvě hodiny.
  • Kamila Gregorová vítězka třetího závodu Salomon Trail Running Cupu.
Kamča mi přes rameno říká - a čemu se divíš? Víš, jak jsem se nadřela... ;-)

pondělí 2. září 2013

Cena Železných hor II.

Po roce pořádaly Pardubice opět třídenní a opět v Železných horách kousek od rodné Chotěboře. Rodinné zázemí nás přilákalo právě sem, a to i při existenci konkurenčních třídenních na Sklárně a dokonce i ve srovnání s obnoveným West Cupem, kde se nám to jinak ohromně líbí.

Můj dojem z Ceny Východních Čech je omezený na hustníkovou tour v E1 (viz D21A), kde jsem si maličko poničil kotník a další etapy raději vynechal. Šlo o terén, který, když zaroste, je trochu na morál, ale stavba middle se mi s trochou odstupu docela líbila. Mapa byla na pár místech k diskusi, ale to je v terénu, kde je hodně porostových detailů, navíc ryze sezónních, docela obvyklé.
Foto: Lubomír Tomeček
Kamče se stejně jako loni podařilo vyhrát hlavní dámskou trať, i když tentokrát za ještě řidší účasti širší špičky. Za pár vteřin z jejího celkově 18 minutového náskoku může poděkovat i mně - koncem E1 jsme měli doběh podobný s ženami a podařilo se mi na něm zavést do chyby celkově 3. Martinu Jirčákovou, která mne slepě následovala, i když jsem měl jinou větev. Už jsem asi veterán; těší mne dávat omladině lekce z mapování.

úterý 27. srpna 2013

Skrze Stezku korunami stromů

Na další závod série od Salomonu jsme vyráželi jako na partnerský výlet na Lipno. Cíl byl jasný: podívat se na holandsko-jihočeskou architekturu, prohlédnout si jachty a pak si mimochodem proběhnout Stezku korunami stromů. Trochu lehkovážně jsem se přihlásil i já, kde hlavní roli při přihlášení - nesmějte se - hrálo startovné zdarma.
Převýšení nebylo zcela známé a to bylo jedině dobře
Od startu se začalo hned nahoru. Držím se skupinky, kde běží slečna se sukýnkou. Moje ctižádost mi říká, že tahle soupeřka mi nesmí uniknout. Po výběhu sjezdovky jí naštěstí došlo, což mi vlilo krev do žil. Když se asfalt a tvrdé cesty změnily v seběh vysypaný velkými šutry, začalo mne to bavit o to víc, hlavně jsem se bavil neohroženým předbíháním ostatních, kteří mi jinak utíkali na rovné cestě.

Pak následoval výběh/výstup na hřeben, kde se na vrcholu ohlédnu a hle, kousek za mnou běží zase nějaká paní, kterou bych si normálně tipnul na turistku. To mne trochu rozladilo. Po vzoru Björnara Valstada jsem začal tanec mezi skálami a kořeny a předběhl tak poměrně dost lidí; dolů jsem běžel dle intuice zvyklý z botů s hřeby a kupodivu v silničních botech nebyl takový rozdíl. Následovala moc hezká část podél Vltavy až do poloviny tratě; míjeli jsme kamenitá pole včetně Čertových schodů, které jsme si s Kamčou dopoledne v klidu prohlédli. Tempo parádní a připomínalo mi to trochu pražskou zimní ligu, kdy se běží prestižně v balíku a nikdo nedá nic zadarmo.
Čertovy schody a v pozadí řeka; kousíček od tratě trailu
To hezké ale vždycky jednou skončí a musí se začít stoupat, což není můj šálek espressa. Nálada se změnila za poslední občerstvovačkou, kde v dálce zahlédnu před sebou Martina od Pavly Havlové. Ha, toho musím dát! Dobíhám jej záhy, nicméně ve sjezdovce nejsem schopen jít pěšky stejně rychle a musím vše dohánět v seběhu.

Pak následuje výstup ke stezce a průběh Stezkou korunami stromů. Nemilosrdně jsme závodili a turisté nás hlasitě hecovali, do čehož pořadatelé neustále pískali píšťalkami. Což mi zvedlo adrenalin a navzdory tomu, že v nohách jsem měl 90 minut, vrátilo mne nadšení do mladických let. Seběh jsem zahájil ostře, ale pak jsem zjistil, že kopcům není konec; zbýval ještě výběh/výšlap na Kramolín, kde jsem krutě vytuhnul a dost lidí se ke mně přiblížilo. 
Výběh schodištěm, seběh spirálou a stezkou mezi stromy
Dolů jsem se snažil, nicméně tuhé nohy mi vystavily stopku, což byla škoda, protože seběhy jsou asi moje skutečná komparativní výhoda. Necelý kilometr před cílem mne předbíhají dva borci; nedá se nic dělat, zrychlit opravdu nejde. 

Dobíhám za 1:57, deset minut za Kamčou. Ta je poměrně dost překvapená, protože ode mne čekala ryzí turistiku. Přitom je fakt, že jsem nejvíc ztratil ve výbězích v druhé polovině trati; ještě v polovině jsem měl v jedné chvíli Martina na dohled a ten údajně běžel v té chvíli s Pavlou Havlovou, která se s Kamčou pak tepala téměř až do cíle.

Kamča zvítězila, což tentokrát nebylo tak samozřejmé. S tréninkovým mankem v kopcích, velmi málo kilometry v posledních měsících a debaklem z kvalifikace na Zadově se na této trati opravdu nečekalo. Samozřejmě hlavně potěšil skalp Pavly Havlové, která pojede na MS ve vrchu. Parádně zaběhla i Míša Králová; výsledky ukazují, že doběhli společně s Alešem jen 20 minut po mně.
První vyhlášení (ženy do 34 let), předtím než přišla Pavla Havlová
 O Kamčině úspěchu vyšly i články na běhej.com a na webu celé série.

pátek 23. srpna 2013

Běh (lez) do vrchu

Kvalifikace na MS ve vrchu na Zadově byla pro mne ideální příležitost se přesvědčit, že běh do vrchu je - promiňte mi to - opravdu disciplína na b.ití.

Kamča mne přesvědčila, abych absolvoval veřejný závod v rámci Velké ceny Zadova. Okruhová trať byla jednoduchá: první sjezdovka nahoru a dolů a druhá sjezdovka nahoru a dolů. My 1x, ženy 3x a muži 4x.
Pěkně jsem si zazávodil s třináctiletými děvčátky, aby mne vyškolil mladý dvanáctiletý lyžař. V cíli mi bylo fyzicky nevolno, přesně jak jsem očekával.
Už dlouho jsem neběžel se soupeřkami o 23 let mladšími
Po svém doběhu jsem upřímně nechápal, jak ženy můžou v tomto závodit a ještě k tomu třikrát. Kamča se na trať vydala s respektem a vedoucí pětice se jí postupně začala vzdalovat. I přes konečné 6. místo jí ale patří můj obdiv, protože tahle trať, ta byla vážně nelidská.

středa 21. srpna 2013

Ještě větší terno, než jsme doufali

V Jizerských horách jsme podnikli i pár mapových tréninků. Vrcholem přišel hned na úvod na Maliníku. Trať délky middle nabídla těžký až nepřátelský les, mokré hustníky, přesnou mapu a k tomu kochačku v lomech na K8 a K9.
Hodinka k nezaplacení