středa 25. října 2006

Mediální mrtky

Drtivá většina analytiků říká buď triviality, nebo spekulace, nebo přímo omyly. Nejhorší jsou politologové, kteří prodávají jméno své, občas komičtí jsou ekonomičtí analytici, kteří prodávají svého zaměstnavatele.
Před cca šesti lety jsem jako mlaďoučký student-politolog vydával časopis a posléze web, který se zabýval politologií. Jedna z rubrik byla Škůdce politologie; šlo o identifikaci mediální mrtky, která něco prohlásila pod pláštíkem politologa, přitom podrobná analýza výroku ukázala, že není postaven na ničem, co by se týkalo vědy.
Pamatuji si, že prvním škůdcem byl Martin Daneš. Chtěli jsme si smlsnout i na Jiřím Pehe, který je dnes veleknězem nechutné agitace, na něj ale už nedošlo. Komické je, že nyní bych mohl obdobně pranýřovat lidi, kteří tehdy byli se mnou v tomtýž studentském spolku. Ale taková je logika mediálního trhu, trhu s mrvou mediálních mrtek.