středa 10. ledna 2018

Dealer's Choice: Kdo rozdává, rozhodne

Nebývá zvykem psát o zážitcích měsích starých. Ale dojmy z Dejvického divadla hned tak nevyprchají, zejména když jsou postavené na vyladěné souhře mužské části ansámblu.

V Dealer's Choice se představuje celá pánská špička divadla: Trojan, Novotný, Plesl, Myšička, Neužil, Čermák. Každý je skvěle sžitý se svojí rolí a docela dlouho jsem přemýšlel, zda by se vůbec mohli přehodit. Plesl a Neužil - ano, oba hrají mladíky, ale charakterně a emočně úplně odlišné. David Novotný jako otec je opět úžasným a určitě bych podepsal, že on "hraje jako když dýchá". Trojan si užívá svoji docela osvědčenou roli cizince, vtipná je role Myšičky, který je rozverný slovní sukničkář, což krásně kontrastuje s jeho rolí Theodora ze Čtvrté hvězdy, kde naopak tráví veškerý čas hraním mahjongu.
Ash z Vašeho cashe udělá ash
Hru pěkně shrnuje citát Václava Neužila, který za svoji roli získal Cenu Thálie 2011: „Líbí se mi ta britská bystrost, konverzační schopnost tyto věci podávat tak nějak, jako by lidé byli v klidu, přitom vevnitř to strašně tepe.“

pondělí 8. ledna 2018

Sentimentu záchvat

Letošní Hustníkovo zakončení bylo určeno nám náplavám, které se každý rok vracíme do rodné Chotěboře na Hustníkovo zakončení, k čemuž Vánoce slouží jako perfektní záminka.

Stejně jako loni probíhalo zakončení ve významném kulturním kontextu. Letos nešlo o kinematografii, nýbrž o populární hudbu. Jak jinak si totiž vysvětlit název mapy "Sentimentu záchvat" než jako lyriku skupiny J.A.R.?

Chci zas vidět svou babku a dědka
a plechovej hrnek z kterýho pili
a Marunu a svýho tátu
tenkrát když ještě žili

Chci zas bejt s nima jak v minulejch letech
Chci zas bejt malej a pomalu letět
nad nima
nad náma
Miluju minulost, nemám jí dost

Mapa slibovala kupu sentimentu, což se podařilo vrchovatě. Protože závodit na úzkém proužku mezi silnicí a vlečkou na Bílek byl, je a alespoň pro mne vždycky bude skvostný zážitek. A to ať už probíhal v roce 1995, kdy jsme se jako dorostenci motali v čerstvém hustníku a kdy byl proužek poprvé (a naposledy) zmapovaný. Anebo letos, kdy hustníček vyrostl, aby odkryl bažinaté údolíčko s hrázkami v plné nahotě. Jára Hustník nám zkrátka nabídl krátký výlet do malinké Skandinávie kousek od pivovaru.

1:7777, toť měřítko! (zde pouze výřez mapy)

Navzdory osvědčenému hromadnému startu se startovní pole hned na úvod pěkně rozdělilo. Volba při scorelaufu nebyla úplně samozřejmá, nabízelo se hned několik variant a i několik mikrovoleb. Fotokontrola byla jednoznačná, i když mnozí (jako třeba já) si fotku prohlídli až v půlce trati, aby zjistili, že kolem ní vlastně už běželi a že si to tak budou muset zopakovat. Kontroly kolem Kacířů byly na úžasných místech, kam dosud v životě moje orientka nevkročila.
Gregoři rulez!
Pódium nakonec patřilo našemu klanu - moje drahá polovička nás všechny předčila hned o několikera prsa (37:22), i když se přitom málem utopila v prohlubni na K60, která byla zákeřně zasypána listím. Poté jsem doběhl já (44:26) a za mnou můj bratr, kterému jsem tak těsně (45:46) vrátil loňský debakl. Hned 11 závodníků zvládlo sebrat všechny kontroly, poslední z nich odvážný synovec Jáchym. Alička s Julčou zvládly 7 kontrol a užily si to. Gregoři rulez!

Závod jinak probíhal v naprosté internetové tmě, aby se o něm náhodou nedozvěděl server O-news; ani výsledky nikde nejsou, aby je náhodou nemohly komentovat nějaké nezvané osobnosti. Takže aspoň s odstupem zveřejňuji fotečky. Koneckonců letos by se protest dal podat nanejvýš proti příliš horlivé revizi, která mohla snížit hladinu sentimentu. I když je fakt, že velká část mladších závodníků by asi úplně neocenila, že závodí na mapě starší než jsou oni sami.

neděle 7. ledna 2018

Chřipka znovu 2018

O víkendu jsme se s dětmi bavili o korunovačních klenotech a řešili jsme, kdo k nim má klíče. Dnes se Majda vrátila nadšená z prohlídky Národního divadla. Prosím nedopusťte, aby naše klenoty chytly chřipku.
Vypadá to jako laciný fór, ale bohužel to není fór.

čtvrtek 21. prosince 2017

Ohlédnutí za K. sezónou

Ohlédnutí již poosmé; poprvé jsme začali s ohlédnutím v roce 2009

pondělí 27. listopadu 2017

Na seno s hráběmi, na běh do Senohrab

Vávrův palouk nad Senohraby je místo, kde vždycky fouká, vždycky se hlásí zima a vždycky na podzim se pořádá Podzimní běh lyžařů. Což je jeden z nejrozmanitějších krosů po Praze a okolí, se spoustou bahna, výběhů a seběhů, navíc s bohatou škálou sportovců, od lyžníků po běžce, orienťáky a kajakáře.

Kamče se letos podařilo nejen vyhrát na delší ženské trati 8 km, ale zároveň si i zlepšila svůj (loňský) traťový rekord o několik vteřin na 32:22, což by jí vyšlo na 9. místo v mužích. Jakoby si chtěla zopakovala své umístění z předchozího dne na MČR v krosu, kde byla také 9., i když v ženách.
Pohled jak na model TT 1:72 (foto: Matěj Machytka)
O tom, že je Kamča díky již pátému vítězství "vládkyně Senohrab", píše i bezvabeh.cz. Pro páté vítězství si mimochodem doběhl i Petr Pechek, který také trénuje v Kerteamu.

pátek 17. listopadu 2017

Kdo běží v oboře, nožky má nahoře

Spadané dubové listí, štiplavý chladný vzduch a všudypřítomná napružená atletická tělíčka - takové podzimní atrakce nabízí obora Hvězda při tradičním běhu 17. listopadu, který je zároveň Akademickým mistrovstvím ČR.

Kamča se po čtyřech letech vrátila na místy kluzkou, ale jinak do puntíku vymetenou trať 4400m. Na startu byla řada závodnic, které letos zaběhly pěkné časy - kromě fenomenální Kristiiny Mäki i Lucka Maršánová (9:24 na 3000m), Adéla Stránská (35:45 na Běchovicích) nebo Bára Jíšová (9:52 na 3000m).

V prvním kole se vyběhlo solidním tempem; Kristiina odběhla zbytku, za ní kousek Lucka Maršánová a za ní trojice, kde byla i Kamča. Na konci prvního kola, tj. kolem poloviny závodu, se zrychlilo a Kamča se propracovala na druhé místo; v závěru se jí podařilo zrychlit a nakonec doběhla za 14:56.2, což znamenalo pěkné mezičasy 7:39 a 7:17

Na čase je skvělé, že šlo o zlepšení osobáku z roku 2009 hned o 20 vteřin, tj. o cca pět vteřin na kilometr. Pro srovnání, předchozí časy byly 15:17-15:20-15:36-15:32.
Že by na čtvrtém místě doběhl lev???
Na téhle trati je také zajímavé, že Kamča se ochomýtá vždycky kousek pod nejvyšším stupínkem - 2. v roce 2009, 4. v roce 2011, 2. v roce 2012, 3. v roce 2013 a 2. v roce 2017.

neděle 12. listopadu 2017

Mizuno vs. Inov-8, 3:0

Mizuno tým to při letošní Velké Kunratické natřel týmu Inov-8 3:0, když vyhrál všechny tři hlavní kategorie: muži, ženy a ženy Hrádek.

Kamča se postarala hned o úvodní vítězství týmu a to na hlavní ženské trati, když na loni inovované trati vyhrála o 13 vteřin nad Adélou Stránskou. Obě si tak zopakovaly loňské pořadí. Čas bylo sice o 3 vteřiny horší než loni, nicméně na trati ležel spadlý strom, který trať kosmeticky prodloužil.
Na vyhlášení u pánů vládly teplé verze "klackáčů"; Nike konečně pochopilo, že je potřeba běloskvoucí model prodat pomocí Jakuba Koháka a jeho kulicha
Necelé dvě hodiny poté se postavila na start vedly Pavly Schorné a bok po boku vyrazily směr Hrádek. Pavla jako špičková vrchařka šla do kopce hodnů aktivně, Kamča ji pak sbíhala, ale do závěru už to nestačilo. Díky tomu kalupu si zaběhla osobák 13:57.1 - Pavla se těsně na 0.7 vteřiny přiblížila ke svému ženskému traťovému rekordu 13:55.2. Jak jsem psal už loni, obě jsou tak historicky jediné dvě české ženy, které se kdy dostaly pod 14 minut.
Vítězka a vítězka
Třetí vítězství pro Mizuno dal Honza Janů, který zaběhl historicky 6. nejlepší čas. Měl tak i pěkný prostor v reportáži na ČT. Letos potěšil i Běhej.com pěkným informativním článkem.

sobota 11. listopadu 2017

Ohlédnutí za MČR klubů

O letošním mistrovství klubů jsem zatím psal jen na oddílovém bločku. A myslím že ten text za CTRL-C + CTRL-V stojí.

Letošní mistrovství klubů předznamenalo hektické ladění naší dospělé sestavy, kdy bylo potřeba vyřešit Alčino nachlazení, Pavlovu naraženou nohu a k tomu všeobecný respekt mužů z úvodního úseku. Nakonec černý Petr 1. úsek zůstal v ruce mně.

Hned úvod byl zajímavý - smečka byla zahnána paspulemi do lehce zeleného hustníku, kde se lokty určovalo pořadí ke startovnímu lampionu. Pak pokračoval delší postup na K1, kde jsem se záhy objevil na cestě a zjistil jsem, že jsem úplně sám, že ostatní jdou úplně jinam.

O pár kontrol dále mne překvapilo, že vidím z jiné strany přibíhat poměrně silné týmy (např. Tomáš Dlabaja - Turnov 1) - tím mi bylo jasné, že farsty jsou musí být velmi nevyrovnané. Pokračoval jsem fakticky stále sám a nejvíc mne překvapilo až vyděsilo, když jsem před polovinou závodu potkal loni bronzový tým Luhačovic 1. V druhé části jsem šel opatrně a po "profesorském výkonu" jsem přivedl tým na slušném 29. místě, jen pár vteřin za Honzou Kopáčkem z Chrasti, našeho hlavního rivala.

Na 2. úseku naše nová akvizice Jana bezpečným výkonem stáhla na 23. místo (19. na úseku). Nejkratšího úseku se tentokrát ujal Pavel, který trochu bojoval s některými dohledávkami (34. na úseku). Z 27. místa to Alča stáhla až na 22. místo (15. na úseku a tím vůbec nejlepší výkon z nás všech). Hubánek na nejdelším úseku zaběhl velmi solidně (37. na úseku mezi vlčáky) a udržel 28. místo. 

Cíl bylo dostat se do třicítky a v téhle chvíli jsme si mnuli ruce, že to díky Kamče určitě tak bude. Nicméně na dalším úseku Kamča neměla svůj den (20. na úseku) a Karlosovi předávala 26. Naštěstí Karlos běžel s přehledem (32. mezi finišmeny), což nás udrželo na 28. místě. Což krásně vyjadřuje naši vyrovnanost - v okolí tohoto umístění jsme byli po každém z mužských úseků. Navíc, věřte nebo nevěřte, je to na chlup stejný výsledek jako loni. Na naše rekordní 24. místo nám přitom chybělo jen sedm minut.

Můžete se podívat i na dokument České televize, kde tři vážně se soustředící týmy Vysočiny jsou hrdiny pěti vteřin začínajících od 23:59.
Cituji komentář: "Nicméně přípravy elitních běžců probíhaly se stejnou porcí vážnosti a soustředění jako den předešlý..."

úterý 7. listopadu 2017

Trocha bolavé inspirace: tři roky poté

Blíží se zimní období s tréninky kopců v Tiché Šárce. Před třemi lety jsem zde zveřejnil mapku největších laskominek a určitě nebude na škodu si je připomenout.
Další z variant je prodloužit 3. trať až k silnici na Horoměřice, OR 7:39
Našel jsem i ošuntělý papírek s časy ze zimy 2013/14. Z nich vyjímám nejlepší časy:

1. Červená - prudké, po letech ještě o kus vymletější koryto, závěr pevný, OR 3:48
2. K Matěji - pozvolné, nyní dost kamenité, závěr prudší, finále schody, OR 2:56
3. Krátká sjezdovka - začátek sjezdovka, pak krásná stezička, OR 2:17
4. K Hanspaulce - střídavé, pro delší trénink do kopců nejlepší cesta, OR 3:58
5. Soborská - terénem - začátek prudký a bahnitý, zbytek po asfaltu, OR 4:00
6. Soborská - asfaltem - pro atlety; pozvolná, celá po asfaltu, OR 3:37
7. Betonovka - asfalt a beton, extrémně prudké, echt test žaludku, OR 3:13

Ač o čtyři roky starší, doufám, že se jim na jaře dokážu přiblížit.

pondělí 6. listopadu 2017

Weekendové double

Kamče se podařil majstrštyk, když epesně zvládla dvě travnaté desítky ve dvou dnech.

První byla RunTour v Pardubicích na závodišti; závod, který byl o dost příjemnější, slunečnější a teplejší než loni. Kamča díky přízni počasí a také díky kontaktnímu průběhu závodu zvládla zlepšit svůj loňský čas o minutu na 36:08 (17:53 a 18:15). Což nezní vůbec špatně, když si na trati představíte překážky, trávu a k tomu nutnost předbíhat masu hobíků.

Závod probíhal ve stylu běží Kamča, za ní její ukrajinský stín a kolem milionový kompars (na rozdíl od filmu si ale kompars za účinkování zaplatil). V závěru Valentyna Kiliarska vystoupala z Kamčina stínu a finišem si doběhla pro zlato. Což zamrzelo, ale alespoň si Kamča před dalšími závody mohla vyzkoušet, jaké je to finišovat s rychlonožkami.
Nevaž se, zavaž se!
Nedělní Kilpi Trail Running Cup na golfové trati na Motole je pro nás už tradiční zastavení. Před třemi lety se tu Kamče podařilo na pěkně obsazeném závodě získat medaili. Letos se závod o další kolo prodloužil. Trať na 10km má nyní cca 250m převýšení a na profilu je vidět, že prakticky jediná rovinka na dvoukilometrovém okruhu má délku 100m. Zkrátla okruh, před kterým má každý smrtelník respekt.

Kamča se na úvod nechala strhnout k velmi ostrému začátku (první kola za 7:33, 7:52). Pak jsme jí s Aličkou museli trochu napumpovat gelem (8:10, 8:07). V posledním kole ji začal sbíhat olympionik David Svoboda, který - ač sympaťák - nechtěl Kamče ponechat třetí místo v absolutním pořadí.

Nekompromisně nastoupil v posledním kopci, Kamču předběhl, ale aspoň se vybičovala k velmi rychlému závěru (7:45) a celkovému času 39:26. Což je impresivní, když si uvědomíte, o jaké kopečky se jednalo. Pěkný závod, pěkná trať, k tomu pěkné počasí a pěkné výkony.
Standa Bartůšek hecoval diváky slabikováním sloganu "Ka-mi-la!!!" (foto: KTRC)